Ask me a question :)

UPOZORNĚNÍ: Všechny anonymní komentáře bez podpisu automaticky mažu!
Stejně jako komentáře, které se mi prostě jen nelíbí, nebo mě poškozují.

čtvrtek 12. září 2013

50 FAKTŮ O MNĚ - Částt 1.


1)    Nesnáším nespravedlnost
2)    Miluju jahody
3)    Strašně mě irituje, když někdo nechápe něco, co já chápu, v tu chvíli ho považuju za toho největšího debila na světě, zatímco když já nechápu něco, co ostatní chápou, tak je to strašlivě těžké a ostatní jsou jen šprti a rozumbradové, že všechno chápou.
4)    Miluji vůni kokosu.
5)    Vůně smažené cibule je také naprosto skvělá
6)    Irituje mě česká výslovnost angličtiny
7)    Irituje mě česká výslovnost francouzštiny
8)    Irituje mě francouzská výslovnost angličtiny
9)    Irituje mě anglická výslovnost francouzštiny
10) Mám slabost pro Asii, konkrétně pro Čínu
11) Proto nesnáším, když někdo všem asiatům říká číňani, nebo vietnamci
12)  Miluju parodování různých lidí, točení různých videí z recese a tak obecně hrát komické scénky
13) Můj největší trapas v životě je z Egypta a červenám se kdykoli si na to vzpomenu. Dokázala jsem o tom začít mluvit až po dvou letech a i tak to ví jen pár lidí, kteří se nyní bezpochybně pochechtávají, pokud to čtou
14) Mám strašlivou slabost pro popcorn
15) Miluju svou kočičku
16) Miluji své pejsky
17) Asi jsem divná, ale zootube mi nepřipadá nijak extra nechutné, jako ostatním
18) Právě jsem si uvědomila, že jsem předchozí bod neměla psát hned po kočičce a pejskách
19) Teď si o mně určitě myslíte, že mám sex se zvířaty
20) NEMÁM sex se zvířaty!
21) Miluju čokoládu
22) Miluju jihočeské jogurty, borůvkový je naprosto top
23) Nedokážu si představit cestu v MHD bez mé oblíbené hry na mobilu
24) Co se týče těch her – nemám ráda takové ty střílečky, pacmany a prostě hry, ve kterých mi pořád hrozí smrt.
25) Na druhou stranu strašně ráda střílím různé kuličky (třeba Bubble Spinner)
26) Několik měsíců jsem facebookové jméno “Choroslava Tříprstá” četla jako “Tříprsá”.
27) Teprve nedávno jsem se dozvěděla rozdíl mezi peelingem a pettingem.
28) Bojím se lidí.
29) Přes internet mi lidi paradoxně nevadí
30) V reálu jsem stydlivá, jen občas plácnu nějakou blbost
31) Přes internet stydlivá nejsem.
32) Toto celé sepisuji o hodině literatury.
33) Nemám ráda takové to facebookové ,,Olajkuj mi dvacet fotek a seženu ti pět lajků na profilovku.”. K čemu jim to je, když stejně všichni budou vědět, že ty pomyslné dementní lajky jsou stejnak vyžebrané?
34) Ikdyž… Ty lajky a komentáře potěší :D
35) Miluju, když mi někdo olizuje uši!
36) Zatím mi olizoval uši jen pes.
37) Často na ulici koukám po ostatních holkách a porovnávám postavy
38) Když se v MHD nudím a mobil už mě nebaví, pozoruju ostatní a přemýšlím, jak by asi vypadali, kdyby byli jiného pohlaví, kdyby všichni byli v mém věku, nebo pokud jsem ochotná přežít případné zvednutí žaludku – jak by vypadali nazí.
39) Kdysi jsem měla jednu ze saxofonových lekcí, v notách bylo něco typu: F, G, H. Od Fka jsem ale vždy přešla už rovnou na tu třetí notu a když mi to učitel po páté připomněl, došly mi nervy, dupla jsem do země a rozčíleně zabručela: ,,Vždyť já tam vždycky skočím rovnou na há!”
40) Miluju dvousmyslnost českého jazyka :3
41) Na to, že jsem holka jsem šíleně úchylná.
42) … Až to připadá úchylné a nechutné i klukům, což už je co říct!
43) Z celého svého života nejvíce zbožňuju spánek.
44) Mám možná až moc rozvinutou fantazii
45) Nesnáším ,když si někdo v plném autobusu na dvousedačce sedne směrem do chodbičky, aby si nikdo už nemohl sednout vedle něj, nebo tam dá pro jistotu tašku. Tyhle lidi bych nakopala do zadku -.-
46) Nepočítám s budoucností a nepočítám s tím ,že bych se dožila osmnácti
47) Proto si nikdy neplánuji budoucnost a když se mě lidi ptají, co chci dělat v dospělosti, odpovím, že už budu dávno mrtvá.
48) Strašlivě mi chybí blogování
49) Jsem registrovaná na internetovém bravíčku jen proto, abych se mohla smát blbečkům
50) Na jednu stranu mám sebevědomí strašně vysoké, na druhou stranu ale strašně nízké.


A když už byla řeč o té angličtině...

středa 11. září 2013

Mandarinková sezóna, články, přicházející podzim

Zdravím! :)

Tak jak je ve škole? U mě to zatím docela jde, ale poslední týden v září mě čekají reparáty z chemie a z matiky, ale zatím jsem ve druháku a doufám, že to udělám.
Plánuji pro vás dva články. Jeden se týká spíš.. No je to takové obecné zamyšlení nad společností, nad chováním a vystupování lidí... Už jsem něco takového chtěla napsat dlouho, ale pár událostí poslední doby mě dokopaly k tomu, abych to opravdu napsala.
Dnes se pokusím něco spatlat na informatice, tak uvidíme.
Další článek se týká spíše mě, takže to bude takové méně zajímavé - 50 věcí a blbostí o mně.
Také chci napsat článek o mé kočce...
Mimochodem, začala jsem trochu omezovat sladké a jíst zdravěji. Nechci nijak extra výrazně hubnout, ale trocha sportu navíc, méně sladkého a pár kilo dolu by opravdu neuškodilo. Nejdu na to nijak extra přísně, sladké si pořád dopřávám, ale v menší dávce.

Tak se zatím mějte a budu se těšit u dalšího článku :)

Jo, a co se týče těch mandarinek...



Mimochodem, nezapomínejte, že mě zastihnete na mém asku :) http://ask.fm/naty228

pátek 23. srpna 2013

,,Jak jsi na tom teď s jídlem?"

Toť otázka, se kterou se v poslední době často setkávám.
Mnoho z vás si mě ještě pamatuje ze starých blogů, které byly zaměřené především na problematiku hubnutí, "zdravou" stravu a podobné blbosti.
Zde se k tomu už nehodlám tolik vyjadřovat a tento blog budu věnovat především jiným tématům, proto na tuto otázku odpovím a tím to tak nějak celé uzavřu :)

Trvalo to strašně dlouho a někdy mi to připadalo nekonečné. Nějak se mi ale podařilo nalézt ztracenou naději a jít dál. Bylo to hrozné, nyní mi z toho jde mráz po zádech. Když si prohlížím staré fotku a poslouchám písničky, u kterých se mi v hlavě přemítá nespočetně obrázků spojených s tím obdobím, často se neubráním slzám. Není tu řeč pouze o "nejezení", jak by si mnoho z vás mohlo myslet. Je v tom mnohem, ale mnohem více. Některé pocity ohledně toho všeho jsou prostě nepopsatelné...
Ta kontrola jídla, obsese, posedlost, nucené cvičení až do úmoru a poslouchání "toho hlasu" v hlavě mě o hodně připravila. Vlastně mě to tak trochu připravilo o mě samotnou - ztratila jsem sama sebe, zájem o okolní svět, byla jsem soustředěná jen na těhlech pár věcí a nic jiného mě nezajímalo, úplně mi to popletlo veškeré priority, kvůli cvičení jsem kolikrát např. byla ochotná zrušit schůzky s přáteli, se kterými jsem si stejně "neměla co říct", výčitky z jídla mě často i dohnávaly k napsání omluvenky z některých hodin ve škole a nasměrovaly mé kroky do posilovny, kde jsem kolikrát "musela" trávit i celé hodiny, moje "kamarádky" z internetové anorektické komunity mi byly přednější, než lidé z reality.

Po neúspěšné léčbě jsem se ještě chvíli topila, ačkoli jsem z tohoto kruhu chtěla ven. Bylo to ale těžké rozhodování. Tohle užírání sama sebe mě svým způsobem naplňovalo a nahradilo jiné věci z dřívějška, které mě zbavovaly vnitřní bolesti.
Bránila mi k tomu vlastně ještě jedna věc - strach z tloušťky. Tou dobou pro mě tloušťka představovala úplné tabu, něco, co bych v životě nemohla podstoupit, to bych se raději zabila.

Teď už to není tak strašlivé, jsem z toho dalo by se říct úplně venku, ale na druhou stranu, kdybych měla nějak přibrat a tloušťce se přecjen nějak ještě víc přiblížit, nejspíš bych začala couvat a v nejhorším případě do toho zacouvala zpět.

Mé vyléčení však doprovázela jedna velmi nemilá věc - věděla jsem ,že si najdu jiný způsob, jak se ničit. Bohužel k tomu došlo a zapříčinilo to další dvě hospitalizace, takže zas tak pozitivní nebudu - ale jsem ráda, že jsem se dostala alespoň z tamtoho.


A teď otázka, která zajímá hodně z vás - některých ještě nevléčených (kterým mimochodem moc držím palce a nabízím svou podporu) - Jak se momentálně stravuji.

Nejsem už nijak zvlášť posedlá zdravou výživou, ačkoli se snažím, aby má strava byla vyvážená a abych do těla dostávala nějaké vitamíny. Jím, co mi chutná, kolik mi toho chutná, i nezdravé věci. Ale i to nezdravé je svým způsobem zdravé. Jedna pizza nikdy nikoho nezabila a budete se divit, ale i v ní se najdou nějaké živiny. Zatímco hladovění opravdu zabíjí.
Paradoxně se dívky, které jsou posedlé zdravou výživou snaží jíst co nejsprávněji, ta nejsprávnější množství a to nejsprávnější jídlo - kolikrát to ale pro jejich těla není dostačující, mají podváhu a třeba ani nemenstruují, zatímco normální lidé, kteří jedí normální jídlo jsou oproti nim paradoxně zdravější.
Ono se nic nemá přehánět.

Poslouchám své tělo - chce čokoládu, fajn. Kolikrát mi stačí třeba i pár sloupců, jindy zase sním třeba i dvě, jak kdy. A upřímně je mi to úplně jedno :)

Váha se mi sama drží. Nejsem nijak hubená a vážím pořád méně, než před hubnutím, ale také jsem nikdy od nikoho v poslední době neslyšela, že bych byla tlustá, že bych měla velké břicho nebo nohy, že by mi někde něco přetékalo.
Nejsem se sebou ale úplně spokojená, nejradši bych byla hubenější, ale vím, že b mi to přineslo akorát další trápení, za která mi to nestojí.

A na závěr přikládám jeden ze svých jídelníčků - nezapisuji si je, je mi to jedno ;)

Snídaně: Bebe sušenky balíček, musli s mlékem a banánem
Svačina: Velký pribiňáček, ovoce
Oběd: Celá pizza
Svačina: Jihočeský jogurt, ovoce, nanuk
"Večeře": 100g slaný popcorn
Mimo: lentilky 60g

Užijte si rýpání, ale víte, kde mi to je :D

čtvrtek 22. srpna 2013

Léto 2013

Tak vás po delší době zdravím.
Den za dnem utíká a pomalu se blíž ínový školní rok, před kterým mě ale ještě čekají dodatečné zkoušky ze šesti předmětů, jakožto "odměna" za dvouměsíční hospitalizaci. Takže bych se teď měla učit, abych se do toho druháku vůbec dostala.. Budu se snažit.

Toto bude trošku kratší článeček a bez fotek, některé body zde ještě rozvedu v dalších článcích, se kterými hodlám v nejbližší době přispívat o dost častěji.

Takže.. Jak bych to léto vůbec shrnula? První tři týdny zrovna nebyla žádná procházka růžovým sadem. Jednoho krásného úterního rána jsem se probudila a dozvěděla se, že mě čeká další hospitalizace. Ani jsem si nestihla zabalit věci, knížky, iPod.. Takže jsem se tam prvních několik dní ukrutně nudila. Všechno zlé je ale pro něco dobré - nedá se ani z daleka říct, že by mi to tam nějak pomohlo. Ba naopak to přispělo mnoha dalším komplikacím a vlastně se po tom všem cítím ještě hůř. Naprosto jsem ke svým blízkým lidem ztratila po tomhle všem důvěru a nezbývá mi, než teď všechno dusit v sobě. Alespoň jsem tam ale poznala pár skvělých lidí, se kterými se sice už nejspíš nikdy neuvidím.. Ale když se to tak nějak shrne, vážně to bylo i docela fajn, našla by se tam i nějaká ta zábava.. A stala se tam ze mě tak trochu rebelka :D

Vše jsem tedy začala dusit v sobě, přemáhala jsem se, aby mé myšlenky nevycházely na povrch, snažím se tvářit pozitivně, ačkoli je to kolikrát neuvěřitelně těžké.. Ale pravda je bohužel taková, že lidi kolem nezajímá, jestli je náš úsměv pravý, nebo falešný.. Každý má své vlastní problémy a co by se kdo zajímal o ostatní.. Vidí úsměv, se kterým si vystačí, aniž by ho museli rozebírat. Smutné, ale pravdivé... Kdybych tu ale měla vypsat vše, co mi vadí na společnosti (což někdy nepochybně udělám) tak se asi upíšu k smrti...

Chvíli jsem pak strávila doma. Bylo to fajn. Hned v den propuštění jsme se jeli podívat na koťátka a rozhodla jsem se, že si jedno opravdu pořídím. S milujícím zvířetem v jedné místnosti si člověk nepřipadá tak děsně osamělý a bezmocný... Opravdu to je radost.

Také jsem se setkala s pár starými přáteli, například pár spoolužáků z před-před-bývalé školy. Bylo to moc fajn je takhle po dlouhé době vidět. Také jsem měla možnost se konečně setkat s mou kamarádkou z dětství, známe se spolu už od kolébky, přechod na gymnázia nás bohužel rozdělil a ať jsme chtěly, nebo ne, pomalu, ale jistě naše přátelství začalo upadat. Takováhle věc zamrzí, bohužel to tak ale chodí a vždycky to tak chodit bude.

Když už tu mluvíme o těch setkáních, potkala jsem se i s pár dalšími kamarády. Například s jednou holčinou, kterou znám přes internet skrz jednu RPG hru (ŽvB) už tři a půl roku. Konečně tu byla ta možnost se vidět a opravdu jsme si sedly :3 Na konec léta ještě plánujeme i s ostatními další ŽvB sraz, kam bohužel ale kvůli nemoci nedorazí jeden náš kamarád ze Slovenska, takže už to nebude zas tak vyjímečná událost, jak jsme původně předpokládali.

Toto léto ale bohužel přineslo i pár hádek a rozkolů. Moc mě to mrzí.. Pevně jsem doufala, že tohle všechno mořské vlny spláchnou, k tomu ale bohužel nedošlo.

Ano, mořské vlny. Následovalo totiž Chorvatsko, které jsem si ale bohužel moc neužila. Těšila jsem se na kočičku tak, že už jsem chtěla ,aby to bylo rychle za mnou, zároveň jsem se hádala s rodiči a prožívala neklidné depresivní noci...

Vrátili jsme se do Česka a konečně jeli pro tu kočičku.. Je naprosto zlatá... Je natolik úžasná, že jí budu věnovat vlastní článeček :3

Tak zatím a slibuji, že příště se ozvu dříve

úterý 23. července 2013

Giraffe - záliby

V tomto článku povím něco málo  dlouhé kecy o sobě.

Říkají mi různě. Můj občanský průkaz mi říká, že se jmenuji Natálie, jsem však známá i pod jinými jmény a přezdívkami. Když si někdo nedokáže vzpomenout na mé jméno, mluví o mě, jako o "té blonďaté", nebo jako o žirafě. Za to bych připsala zásluhu asi mé výšce - jsem o něco málo delší, než je pro dívky mého věku obvyklé. A také jsem nedávno vyslechla větu, která dle mého mínění trošku postrádá smysl, ale jinak fajn - ,,Máš úplně zabitý zuby... Úplně zabitý.. jako žirafa!"
V ŽvB (hra, o které se ještě zmíním) jsem známá jako Carimelle, Karamelka, Cari...
Jinak na mě volají Naty, Natálko, Natko.. Nebo také naprosto úžasné oslovení "Vyndej myčku!"....
A jo.. Svoje jméno mám i docela ráda. Nevadí mi a dalo by se říct, že se mi i líbí.

Za měsíc budu tuto zeměkouli obývat již šestnáct let. Strašně to utíká a děsím se okamžiku, až mi padne 18...

Co záliby?
Automaticky prohlašuji, že žádné nemám.. To většinou jen proto, abych se nad touto otázkou nemusela nijak zamýšlet. Když nad tím ale chvíli dumám, vlastně mám těch koníčků, oblíbených činností a věcí docela hodně...

Ráda určitě píšu. Už od mala. Ať to jsou povídky, úvahy, zamyšlení, nebo jen nějaké bláboly.. Moc mě to baví. Také mě před přestupem na střední školu mooc bavilo psaní slohovek. Nyní už to ale není tak lehké a "okecatelné", jako kdysi.. A kolikrát na dané téma nemám vůbec žádné nápady.

Ráda jím. Jo, zvláštní záliba, že :D Ale jsem prostě takový jedlík, no ^^. Preferuji sladké... Někdy přijde klidně vhod i přeslazené. Snažím se jíst zdravě, ale nechci, abyste si pod tím vykládali samou zeleninu, zrní a sóju. Jím to, co mi chutná, ale preferuji kvalitnější a zdravější potraviny...

Ráda zpívám. Údajně to trhá uši, ale co už! :D Baví mě to... Tak proč ne? Musím se přiznat, že do sprchy chodím hlavně kvůli tomu zpívání, hygiena je až na druhém místě!

Mám moc ráda zvířata. Právě tu vedle mě na škrabadle pro kočky sedí moji dva pejsci, bez kterých si to tu už pomalu ani nedovedu představit... Za měsíc nám do domu přibyde další společník - taková roztomilá chlupatá kulička. Pokud nevíte, co si pod tím představit.. Mňouká to :3

Poslouchám hudbu. Nemám žádný konkrétně vyhrazený styl, ani interpreta. Poslouchám skoro všechno... Jediné žánry, ke kterým si nějak nemůžu najít cestu jsou dechovky a techno. Upřímně? Nechápu, jak to může někdo nazývat hudbou.. Ale každý máme jiný vkus, jiný styl, nerada někomu něco vymluvám, nebo zesměšňuju.

Čtu. Ne denně... Spíš když se nudím. A co čtu? Všechno :D Ne, to zas ne... V poslední době jsem si třeba oblíbila příběhy podle skutečnosti.

Cestuju, objevuji nové lokality a učím se jazyky. Blog jsem si ale nezaložila proto, abych se tu něčím chlubila... Nebudu tu důkladně rozpitvávat všechny jazyky, které se učím. Na dobré úrovni mám snad kromě češtiny jen francouzštinu, a kousek za ní se krčí angličtina... Už něco přes rok se učím i čínsky. Moc mě to baví, líbí se mi jejich kultura, jazyk, znaky...



Povaha a další drobnosti? To si nejspíš nechám do dalšího článku. :)

Rozhodla jsem se, že tento blog nebude už tak anonymní, jak býval.. Odkaz poskytnu komukoliv, kdo si o něj řekne. Pokud to někdo bude chtít číst, budu ráda... Což ale znamená, že už tu nemůžu být tak otevřená, jako kdysi za anonymity a některých výlevů se k mé nelibosti budu muset vyvarovat :D Nu což...

KDyž už je to tedy tak neanonymní, plácnu sem i pár fotek ;) Nerada zveřejňuji fotky, na kterých jsem sama... Vlastně ani nevím, z jakého důvodu tomu tak je. Ale na druhou stranu nechci zveřejňovat obličeje mých přátel bez jejich vědomí, tak vyberu fotky, na kterých jsem pouze já, nebo můj hafan ^^












PS - Můžete mě sledovat na asku - http://ask.fm/naty228 :)




pondělí 22. července 2013

Dlouho slibovaný návrat

Hehé....
Nazdárek! :D

No pamatujete si na mě ještě vůbec někdoo? To byste mě dost zklamaly! :D

Ne, teď vážně. Tímto se oficiálně vracím k blogování.
Tento blog nebude prozatím ani na nic zaměřený... Určitě ale bude trochu odlišnější od těch předchozích.
DOufám, že se nějací staří čtenáři vrátí a že se třeba najdou i nějací noví :)

Připravuju hodně článků... Zatím především o mně, o mých názorech na určitě věci.. Ale čas od času napíšu i něco jiného a zajímavějšího.. Uvidíme :)