Ask me a question :)

UPOZORNĚNÍ: Všechny anonymní komentáře bez podpisu automaticky mažu!
Stejně jako komentáře, které se mi prostě jen nelíbí, nebo mě poškozují.

pátek 23. srpna 2013

,,Jak jsi na tom teď s jídlem?"

Toť otázka, se kterou se v poslední době často setkávám.
Mnoho z vás si mě ještě pamatuje ze starých blogů, které byly zaměřené především na problematiku hubnutí, "zdravou" stravu a podobné blbosti.
Zde se k tomu už nehodlám tolik vyjadřovat a tento blog budu věnovat především jiným tématům, proto na tuto otázku odpovím a tím to tak nějak celé uzavřu :)

Trvalo to strašně dlouho a někdy mi to připadalo nekonečné. Nějak se mi ale podařilo nalézt ztracenou naději a jít dál. Bylo to hrozné, nyní mi z toho jde mráz po zádech. Když si prohlížím staré fotku a poslouchám písničky, u kterých se mi v hlavě přemítá nespočetně obrázků spojených s tím obdobím, často se neubráním slzám. Není tu řeč pouze o "nejezení", jak by si mnoho z vás mohlo myslet. Je v tom mnohem, ale mnohem více. Některé pocity ohledně toho všeho jsou prostě nepopsatelné...
Ta kontrola jídla, obsese, posedlost, nucené cvičení až do úmoru a poslouchání "toho hlasu" v hlavě mě o hodně připravila. Vlastně mě to tak trochu připravilo o mě samotnou - ztratila jsem sama sebe, zájem o okolní svět, byla jsem soustředěná jen na těhlech pár věcí a nic jiného mě nezajímalo, úplně mi to popletlo veškeré priority, kvůli cvičení jsem kolikrát např. byla ochotná zrušit schůzky s přáteli, se kterými jsem si stejně "neměla co říct", výčitky z jídla mě často i dohnávaly k napsání omluvenky z některých hodin ve škole a nasměrovaly mé kroky do posilovny, kde jsem kolikrát "musela" trávit i celé hodiny, moje "kamarádky" z internetové anorektické komunity mi byly přednější, než lidé z reality.

Po neúspěšné léčbě jsem se ještě chvíli topila, ačkoli jsem z tohoto kruhu chtěla ven. Bylo to ale těžké rozhodování. Tohle užírání sama sebe mě svým způsobem naplňovalo a nahradilo jiné věci z dřívějška, které mě zbavovaly vnitřní bolesti.
Bránila mi k tomu vlastně ještě jedna věc - strach z tloušťky. Tou dobou pro mě tloušťka představovala úplné tabu, něco, co bych v životě nemohla podstoupit, to bych se raději zabila.

Teď už to není tak strašlivé, jsem z toho dalo by se říct úplně venku, ale na druhou stranu, kdybych měla nějak přibrat a tloušťce se přecjen nějak ještě víc přiblížit, nejspíš bych začala couvat a v nejhorším případě do toho zacouvala zpět.

Mé vyléčení však doprovázela jedna velmi nemilá věc - věděla jsem ,že si najdu jiný způsob, jak se ničit. Bohužel k tomu došlo a zapříčinilo to další dvě hospitalizace, takže zas tak pozitivní nebudu - ale jsem ráda, že jsem se dostala alespoň z tamtoho.


A teď otázka, která zajímá hodně z vás - některých ještě nevléčených (kterým mimochodem moc držím palce a nabízím svou podporu) - Jak se momentálně stravuji.

Nejsem už nijak zvlášť posedlá zdravou výživou, ačkoli se snažím, aby má strava byla vyvážená a abych do těla dostávala nějaké vitamíny. Jím, co mi chutná, kolik mi toho chutná, i nezdravé věci. Ale i to nezdravé je svým způsobem zdravé. Jedna pizza nikdy nikoho nezabila a budete se divit, ale i v ní se najdou nějaké živiny. Zatímco hladovění opravdu zabíjí.
Paradoxně se dívky, které jsou posedlé zdravou výživou snaží jíst co nejsprávněji, ta nejsprávnější množství a to nejsprávnější jídlo - kolikrát to ale pro jejich těla není dostačující, mají podváhu a třeba ani nemenstruují, zatímco normální lidé, kteří jedí normální jídlo jsou oproti nim paradoxně zdravější.
Ono se nic nemá přehánět.

Poslouchám své tělo - chce čokoládu, fajn. Kolikrát mi stačí třeba i pár sloupců, jindy zase sním třeba i dvě, jak kdy. A upřímně je mi to úplně jedno :)

Váha se mi sama drží. Nejsem nijak hubená a vážím pořád méně, než před hubnutím, ale také jsem nikdy od nikoho v poslední době neslyšela, že bych byla tlustá, že bych měla velké břicho nebo nohy, že by mi někde něco přetékalo.
Nejsem se sebou ale úplně spokojená, nejradši bych byla hubenější, ale vím, že b mi to přineslo akorát další trápení, za která mi to nestojí.

A na závěr přikládám jeden ze svých jídelníčků - nezapisuji si je, je mi to jedno ;)

Snídaně: Bebe sušenky balíček, musli s mlékem a banánem
Svačina: Velký pribiňáček, ovoce
Oběd: Celá pizza
Svačina: Jihočeský jogurt, ovoce, nanuk
"Večeře": 100g slaný popcorn
Mimo: lentilky 60g

Užijte si rýpání, ale víte, kde mi to je :D

14 komentářů:

  1. Tvůj jídelníček je tedy pěkně nevyvážený, holka... Plno škodlivých tuků a jíš víc škodlivého, než přínosného. Až ti odejdou orgány, tak se nediv -.-

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evidentně ti na mně hodně záleží, když máš takový strach o mé tělo :D Ujišťuji tě ale, že je mé zdraví naprosto v pořádku, anonyme, odběry krve dopadly naprosto nejlíp, jak dopadnout mohly a že jsem zdravá a šťastná, takže děkuji za starost :D

      Vymazat
    2. Z toho jí orgány hned tak neodejdou.. Jen bude mít třeba nedostatek živin jako je železo, apod... Orgány by jí odešly, kdyby pokračovala v hubnutí!

      Vymazat
  2. poslouchám své tělo, tak to má být:) ale jídelníček se mi taky nelíbí

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :)
      Kupodivu s takovým jídelníčkem ale váhu udržuju a jsem zdravá, jako rybička ;)

      Vymazat
  3. Prostě jde vidět, že jídlo neřešíš, není to žádná dieta, ani přejídání, i když ta "večeřa" by teda mohla být lepší...:P

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak :) většinou mívám k večeři nějaké maso z grilu s bramborama z grilu a rajčaty, ale tady jsem zrovna měla popcorn :D

      Vymazat
  4. Jsem ráda že se znovu ozýváš :) a jsem ráda, že jsi šťastná!
    Ať je jídelníček jakýkoli, vím že fanouškem zeleniny jsi nebyla nikdy, takže nejdůležitější opravdu je naslouchat svému tělu a mít se ráda :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Strašně moc si vážím toho, že si mě ještě pamatuješ :') Strašně moc děkuju za hezký komentář :)

      Vymazat
  5. Jídelníček je.. prostě normální :)
    Super, že po takové době, kdy ses snažila jíst normálně (a neúspěšně) se ti to konečně podařilo:)
    Souhlasím, zeleninu si nikdy nejedla - pamatuju si, jak jsi mi psala, jak do sebe tu zeleninu tlačíš vyloženě s odporem..:D
    , takže co =)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, nic mi tam nechybí, takovýhle jídelníčky ale nemám denně, někdy do sebe tu zeleninu třeba i nacpu (většinou ale jen rajčata :D) a jinak jím dost často maso a ryby :)

      Vymazat
  6. Pamatuješ si na mě?
    Eva

    OdpovědětVymazat
  7. Nechápu, proč do ní rýpete a ještě se stydíte napsat komentář pod svým jménem. Naty je šťastná a užívá si života jak se patří. Jsem ráda, že se ti daří. A doufám, že se brzy uvidíme...:-D:-D

    OdpovědětVymazat

Prosím, když už komentujete anonymně, připište alespoň nějaké jméno, nebo přezdívku.. Kdo se pak v té hromadě anonymních komentářů má vyznat ;)
Děkuji za pochopení