Léto 2013

Tak vás po delší době zdravím.
Den za dnem utíká a pomalu se blíž ínový školní rok, před kterým mě ale ještě čekají dodatečné zkoušky ze šesti předmětů, jakožto "odměna" za dvouměsíční hospitalizaci. Takže bych se teď měla učit, abych se do toho druháku vůbec dostala.. Budu se snažit.

Toto bude trošku kratší článeček a bez fotek, některé body zde ještě rozvedu v dalších článcích, se kterými hodlám v nejbližší době přispívat o dost častěji.

Takže.. Jak bych to léto vůbec shrnula? První tři týdny zrovna nebyla žádná procházka růžovým sadem. Jednoho krásného úterního rána jsem se probudila a dozvěděla se, že mě čeká další hospitalizace. Ani jsem si nestihla zabalit věci, knížky, iPod.. Takže jsem se tam prvních několik dní ukrutně nudila. Všechno zlé je ale pro něco dobré - nedá se ani z daleka říct, že by mi to tam nějak pomohlo. Ba naopak to přispělo mnoha dalším komplikacím a vlastně se po tom všem cítím ještě hůř. Naprosto jsem ke svým blízkým lidem ztratila po tomhle všem důvěru a nezbývá mi, než teď všechno dusit v sobě. Alespoň jsem tam ale poznala pár skvělých lidí, se kterými se sice už nejspíš nikdy neuvidím.. Ale když se to tak nějak shrne, vážně to bylo i docela fajn, našla by se tam i nějaká ta zábava.. A stala se tam ze mě tak trochu rebelka :D

Vše jsem tedy začala dusit v sobě, přemáhala jsem se, aby mé myšlenky nevycházely na povrch, snažím se tvářit pozitivně, ačkoli je to kolikrát neuvěřitelně těžké.. Ale pravda je bohužel taková, že lidi kolem nezajímá, jestli je náš úsměv pravý, nebo falešný.. Každý má své vlastní problémy a co by se kdo zajímal o ostatní.. Vidí úsměv, se kterým si vystačí, aniž by ho museli rozebírat. Smutné, ale pravdivé... Kdybych tu ale měla vypsat vše, co mi vadí na společnosti (což někdy nepochybně udělám) tak se asi upíšu k smrti...

Chvíli jsem pak strávila doma. Bylo to fajn. Hned v den propuštění jsme se jeli podívat na koťátka a rozhodla jsem se, že si jedno opravdu pořídím. S milujícím zvířetem v jedné místnosti si člověk nepřipadá tak děsně osamělý a bezmocný... Opravdu to je radost.

Také jsem se setkala s pár starými přáteli, například pár spoolužáků z před-před-bývalé školy. Bylo to moc fajn je takhle po dlouhé době vidět. Také jsem měla možnost se konečně setkat s mou kamarádkou z dětství, známe se spolu už od kolébky, přechod na gymnázia nás bohužel rozdělil a ať jsme chtěly, nebo ne, pomalu, ale jistě naše přátelství začalo upadat. Takováhle věc zamrzí, bohužel to tak ale chodí a vždycky to tak chodit bude.

Když už tu mluvíme o těch setkáních, potkala jsem se i s pár dalšími kamarády. Například s jednou holčinou, kterou znám přes internet skrz jednu RPG hru (ŽvB) už tři a půl roku. Konečně tu byla ta možnost se vidět a opravdu jsme si sedly :3 Na konec léta ještě plánujeme i s ostatními další ŽvB sraz, kam bohužel ale kvůli nemoci nedorazí jeden náš kamarád ze Slovenska, takže už to nebude zas tak vyjímečná událost, jak jsme původně předpokládali.

Toto léto ale bohužel přineslo i pár hádek a rozkolů. Moc mě to mrzí.. Pevně jsem doufala, že tohle všechno mořské vlny spláchnou, k tomu ale bohužel nedošlo.

Ano, mořské vlny. Následovalo totiž Chorvatsko, které jsem si ale bohužel moc neužila. Těšila jsem se na kočičku tak, že už jsem chtěla ,aby to bylo rychle za mnou, zároveň jsem se hádala s rodiči a prožívala neklidné depresivní noci...

Vrátili jsme se do Česka a konečně jeli pro tu kočičku.. Je naprosto zlatá... Je natolik úžasná, že jí budu věnovat vlastní článeček :3

Tak zatím a slibuji, že příště se ozvu dříve